„Vice než dvě třetiny obyvatel této země nikdy neslyšelo zazvonit telefon,” poznamenal v roce 1998 soudce v africkém Zimbabwe při udělování licence společnosti Econet Wireless. Dnes 75 % obyvatel Zimbabwe vlastní mobilní telefon.
Zakladatel Econet Wireless, Strive Masiyiwa, však má však další plány, chce, aby tři čtvrtiny obyvatel afrického kontinentu získaly v budoucnu přístup k bankovnímu účtu…na svém mobilním telefonu.
Michael Barnier, eurokomisař pro vnitřní trh, v roce 2013 prohlásil, že přístup k bankovnímu účtu je „základní společenské právo“, bez konta se nedá zajistit podnájem, uzavřít smlouva s mobilními operátory nebo nakoupit na internetu. V dubnu 2014 plénum Evropského parlamentu schválilo direktivu, která by měla zajistit transparentnost bankovních služeb a usnadnit každému občanu EU přístup k bankovnímu účtu.
„Tímto hlasováním,” připomíná Barnier, „dáváme milionům občanů Evropské Unie přístup k běžnému bankovnímu účtu, aby každý jednoduše mohl přijímat výplatu nebo platit účet za elektřinu. Právo na bankovní účet je stěžejním prvkem plného zapojení občanů do ekonomického a společenského života v moderní společnosti.”
O bobtnající hromadě nových lidských práv si můžeme myslet cokoliv. Zajímavé je však srovnání evropského a afrického příběhu o bankovnictví z pohledu základních lidských práv a ekonomického rozvoje.
Ekonom Hernando de Soto, ve své knize The Mystery of Capital (českému čtenáři přístupné v překladu Mystérium Kapitálu), předkládá tezi, že složitý přístup k bankovním službám je jednou z překážek rozvoje mnoha chudých zemí, mezi které patří například autorovo rodné Peru. Bohatství mnoha obyvatel rozvojových zemí je podle de Sota uzamčeno v úzkém okruhu neformálních transakcí, které obtížně zprostředkovávají podnikavým jednotlivcům přístup ke kapitálu.
Služby umožňující chudým lidem spořit byť jen malé obnosy jsou klíčem k důstojnému ekonomickému a společenskému životu. V zemích, kde je formální systém vlastnických práv a jejich ochrany dostupný jen úzké části společenského spektra však robustní systém úspor a investic očekávat nemůžeme.
Masiyiwa, zakladatel společnosti, který vystudoval elektronické inženýrství na Univerzitě ve Walesu, představil platební systém, který zprostředkoval tok financí na periferii a dal tak šanci lidem zasaženým válkou postavit se na vlastní nohy.Podívejme se zpět do Zimbabwe, kde v roce 1998 vznikla společnost Econet Wireless jako poskytovatel telekomunikačních služeb. Ta vyvinula systém platebních transakcí původně z humanitárních důvodů. V roce 2005, se po válce v Burundi různé nevládní organizace snažily nalézt způsob, jak zprostředkovat platby uprchlíkům.
Platební model, založený na humanitárních pohnutkách, byl však dále rozšířen tak, že mobilní platby jsou dnes základním kamenem aktivit firmy.
Dnes tato společnost svými inovacemi smazává rozdíl mezi telekomunikačním průmyslem a bankovnictvím. Stane se Zimbabwe první zemí, která bude fungovat bez hotovosti zaručované centrální bankou? Pokud se plány zakladatele společnosti naplní, Econet Wireless předpovídá, že do jednoho roku budou bankovky a mince v Zimbabwe minulostí.
To však není vše, kromě platebních transakcí plánuje i nabídnout produkt, který zprostředkuje neformálně zaměstnaným (malým farmářům nebo námezdním dělníkům), přístup ke kapitálu.
Je to právě přístup k platebnímu systému, umožňující lidem spořit nebo převádět sebemenší obnosy, který dává soukromým poskytovatelům bankovních služeb příležitost nabídnout svým zákazníkům řešení. A potenciálně tak vytvořit kulturu úspor, na které bude možné založit robustní finanční systém zprostředkovávající toky kapitálu, který je dnes uzamčený v neformálních transakcích. Byla to však až hyperinflace a kolaps veřejného platebního systému, která vytvořila prostor pro soukromou inovaci na poli mikrofinancí.
Stejně tak jako minimální mzda nezajistí více pracovních míst, nepřispěje harmonizace bankovního sektoru k důstojnějšímu životu obyvatel zemí EU. Africký příběh ukazuje, že dostupné technologie umožňují zprostředkování platebních a kreditních transakcí způsoby, které se dají obtížně naplánovat.
Řešení potřeb potenciálních zákazníků na sebe však nenechá dlouho čekat, pokud kreativním inovacím nešlápneme na krk. Musíme čekat na další evropskou hyperinflaci (od té německé to zanedlouho bude sto let), která dá evropským poskytovatelům soukromých bankovních služeb více prostoru nabídnout občanům evropských zemí službu, kterou architekti Evropské unie považují za základní společenské právo?
Napsáno pro Svobodný Monitor
Pavel Kuchař 